6.6.2020
Německo prochází revolucí, kdy se přidá Česko?
Současné ceny silové elektřiny na burze opravdu přestávají mít vypovídací hodnotu pro výstavbu zdrojů. Jsou však signálem, že dochází k zásadní změně energetiky v Německu, největší a technicky nejvyspělejší ekonomice Evropy.
Reakce na článek V.Wagner z 27.2.2013: Německo prochází revolucí. Co máme dělat my?
A nejde jen o elektřinu, ale i o další druhy energií které spotřebováváme. Současná silná závislost evropských států na dovozu docházejících, a tím stále dražších fosilních zdrojích energie, často z nestabilních regionů (zemní plyn, ropa) je riskantní a dlouhodobě neudržitelná, i když si to zatím nechceme či neumíme připustit. A mnohé konflikty v poslední době vznily právě s cílem kontroly nad zdroji energie (Irák, Libye). V současném válečném konfliktu v Mali jde mimo jiné o uranové doly Arevy v Nigeru.
Evropa na rozcestí
Německo i další vyspělé evropské státy se proto rozhodly jít cestou úspor a využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). To však vyžaduje naprosto odlišný koncept na straně zdrojů, přenosu i spotřeby. Spolu s tím dochází k postupné změně struktury ceny elektřiny i systému obchodování. To vše spolu nese obrovské přechodové náklady a je naivní očekávat, že energie ze slunce bude zadarmo. Tyto investice se však v delším horizontu vrátí ve formě vyšší energetické bezpečnosti Evropy a předvídatelnějších cen elektřiny. Proto si tato transformace zaslouží podporu i dotace, tak jako je po desetiletí v mnohem větší míře dostávaly a stále dostávají fosilní a jaderné zdroje.
Loňská aktualizace státní energetická koncepce(SEK) z dílny MPO se svým důrazem na jádro však smysl této transformace podceňuje, což se projevuje už nyní při rozhodování o stavbě nových bloků v Temelíně. Změny v Evropě totiž ovlivňují naši energetiku ať už chceme nebo nechceme.
Jak je to se zvyšováním emisí v Německu
Nejdříve pár slov k tvrzením pana Wagnera v předchozím článku Kdo_vyrábí_elektřinu_ekologičtěji?. Přechodně zvýšená výroba elektřiny z uhlí v Německu (o 5% mezi lety 2010 a 2012) a s tím spojené zvýšení emisí je důsledkem rychlého snižování výroby z jaderných zdrojů, zároveň je třeba dodat, že Německo je hluboko pod svými limity emisí CO2 dle Kjótského protokolu.
Ve stejném období celková výroba z jádra a fosilních paliv klesla z 490 na 440 GWh a je nahrazována vzrůstající výrobou z OZE. Toto snížování je v souladu s plánovaným podstatným snižováním emisí CO2 a snižováním závislosti na fosilních palivech.
Obr.4-20 Vývoj výroby elektřiny v Německu včetně přímého importu z OZE(založeno na na BMU-scénáři 2009 Pozn.překl. BMU-Německé ministerstvo životního prostředí)
Jak bude vypadat budoucí německá energetika
V německém mixu budou v dlouhodobém horizontu OZE tvořit asi dvojnásobek maximální výkonové potřeby německé soustavy (60-80 GW), graf 4-17 níže.
Obr.4-17 Vývoj celkového instalovaného výkonu zdrojů v Německu.
Často je poukazováno na výstavbu nových uhelných zdrojů. Tyto nevyrostly ze dne na den, byly a ještě budou stavěny z důvodu na postupné odstavení všech jaderných elektráren do roku 2022. Tyto zdroje zpočátku nahradí základní zatížení které nyní zajištují jaderné elektrárny, později budou se snižujícím se ročním menším využitím sloužit právě k vyrovnávání fluktuací výroby z OZE a k zajištění bezpečného zásobování země v obdobích minimální výroby z OZE či při výpadku importu.
Z grafu plyne, že klasická struktura, sestávajicí z velkých zdrojů pracujících obvykle celoročně, tedy v základním” zatížení, doplňované menšími pološpičkovými či systémovými elektrárnami vyrovnávajícími výkyvy spotřeby ztrácí v energetice s velkým podílem OZE jakýkoli smysl. Doplňující zdroje k OZE musí být flexibilní a schopné častého startování a odstavování .
Dalšími trendy bude na jedné straně posilování decentralizace a soběstačnosti na lokální či regionální úrovni, s energeticky soběstačnými domy, se solárními panely a kolektory na střechách domů a firem, bateriemi a akumulátory tepla, bioplynovými stanicemi, doplněné regulovatelnými biomasovými či plynovými kogeneračními zdroji.
Na straně druhé pak posilování národních a mezinárodních přenosových sítí pro integraci lokalit s mimořádně vhodnými podmínkami, tedy velkých větrných parků na severozápadním pobřeží Evropy, případně fotovoltaických a později koncentračních akumulačních solárních elektráren (CSP) ve Středomoří. S dovozem až ca.20% el.energie zejména z těchto stabilních CSP zdrojů uvažuje výše uvedený scénář rozvoje německého zdrojového mixu. A čím větší a propojenější evropská soustava bude, tím větší bude schopnost pohlcení fluktuací výroby z větrných a fotovoltaických zdrojů, bez nutnosti jejich vypínání.
Ceny energie
Vášniví bojovníci proti drahým OZE vědomě či nevědomě zapomínají na negativní externality současných zdrojů, tedy že v ceně elektřiny z fosilních paliv nejsou započítány náklady na znečištění ovzduší a poškození zdraví. Jaderné elektrárny zase nejsou dostatečně pojištěny, takže následky případné velké havárie bychom zase zaplatili my. Elektřinu z fotovoltaických elektráren již dávno není nutné dotovat 12 Kč/kWh (0,6 $/kWh při kurzu 20 Kč/US$) , jak se stále objevuje v různých diskusích, ale pokračuje v prudkém poklesu a v roce 2025 bude situace dle agentury Bloomberg vypadat asi takto:
Takže v zemích, které berou OZE vážně, už nepřemýšlí tolik o tom, zda fotovoltaiku dotovat a kolik, ale jak rychle se bude rozvíjet instalace nedotovaných panelů a jak bude fotovoltaika v kombinaci se stále levnějšími akumulátory pokrývat špičky denního diagramu, viz informace o analýze UBS banky: http://reneweconomy.com.au/2013/ubs-boom-in-unsubsidised-solar-pv-flags-energy-revolution-60218
A při pokračujícím snižování cen fotovoltaiky i baterií bude dalším krokem schopnost pokrytí zátěže v cyklu den-noc, tedy takové systémy budou schopny pokrýt zátěž i delším časovém období bez nutnosti mít v soustavě základní zdroje”, respektive bude tuto roli plnit vynucená výroba elektřiny v kogeneračních jednotkách, případně v kombinaci s akumulací tepla do topné vody a TUV
Co však zatím vyřešeno není je dlouhodobá akumulace elektřiny v cyklu léto-zima. Dlouhodobá akumulace ve větším rozsahu je zatím možná v přečerpávacích elektrárnách ve Skandinávii (více informací najdete ve studii Pathways), ovšem toto není řešení pro celou Evropu. Vývoj probíhá ve více směrech, jedním z ních je metanizace vodíku s možností využít stávající plynové infrastrukktury. Do doby komerční využitelnosti je nutné k zajištění bezpečných dodávek využít stabilní zdroje – tedy biomasové, fosilní či později geotermální, případně stavět flexibilní záložní zdroje.
Poznámka k porovnávání cen elektřiny a dotací OZE v Česku a Německu
To, co se stalo v Česku v roce 2010, je bohužel smutným příkladem neschopnosti či přímo úmyslu státních úředníků a našich zákonodárců reagovat na prudké snižování cen fotovoltaických panelů.
Takže v Německu na instalovaných ca.60 GW OZE zdrojů občané přispívají 5,3 centů/kWh, při přepoštu na všechny spotřebitele je to ca.3 centy/kWh, což je podobné jako v Česku kde na 2,5 GW OZE zdrojů přispívá každý z nás včetně firem 583 Kč/MWh(2,5 centu/kWh), přitom v Německu je instalový výkon v OZE na obyvatele 2,5x vyšší.
Zdroj: odborný portál TZB-info
Zatímco fotovoltaika se blíží úrovni Grid parity , cena elektřiny z větrných elektráren je již na úrovni silové elektřiny z fosilních zdrojů a jejich konkurenceschopnosti již nikdo nepochybuje. Srovnání celkových výrobních cen i z dalších zdrojů včetně fosilních v roce 2012 v grafu níže:
Nekompatibilita jaderných elektráren s OZE
Vladimír Wagner zdánlivě logickými argumenty obhajuje současný plán zajistit základní zatížení jadernými bloky a ve špičkách využívat levnou elektřinu z Německa či v případě potřeby využívat zdroje na uhlí, plyn a biomasu. Je však česká orientace na jádro opravdu správným řešením?
I jaderná energetika má mnoho problémů – nedořešené nakládání s jaderným odpadem, možnost zneužití jaderných materiálů, riziko závažné havárie. Podpojištěnost jaderných elektráren zatím držela ceny vyráběné elektřiny uměle nízko.
SEK vedle dvou jaderných reaktorů v Temelíně a později dalšího v Dukovanech uvažuje instalovaný výkon FVE v Česku cca 6,5 GW. Logicky předpokládá, že při dalším snižování cen si budou občané i firmy fotovoltaické panely instalovat bez ohledu na to, zda stát bude instalace dotovat.
A jsme u jádra problému s jadernými elektrárnami. O jakém základním zatížení je řeč?
Kam budou v době přebytku elektřiny z OZE jaderné elektrárny s celkovým výkonem ca.4-6,5 GW (dle počtu bloků v odstávce) dodávat, uvážíme-li, že potřeba české soustavy v létě je cca 5-7 GW a bude možné výhodně nakupovat přebytky elektřiny z německé sítě? Jak jsem popsal v předchozí kapitole, smysl má stavět zdroje regulovatelné, či lépe řečeno vypínatelné. A to jaderné elektrárny se svým regulačním rozsahem 50-100% a neschopností každodenního či aspoň častého odstavování nejsou.
S čím však bez výhrad souhlasím, a je to zdůrazňováno i ve státní energetické koncepci (SEK), že Česko uprostřed Evropy je důležitým tranzitním prostorem. Škoda, že tato vláda připravuje a také bohužel už dělá v energetice chybná rozhodnutí. Při nedávné návštěvě Bavorska pan Nečas zdůraznil posilování společné infrastruktury v ropě a zemním plynu, ale přenosové sítě nezmínil.
Místo integrace a posilování elektrických sítí jak ujištoval pan Nečas paní Merkelovou při setkání v dubnu 2012 Česká republika plánuje stavbu nákladných fázových transformátorů, které samozřejmě mají ochranný efekt pro českou soustavu, ale po dobudování severojižního vedení v Německu do jisté míry ztratí smysl.
Temelín nebo zateplování?
Ve své předchozí komunikaci s panem Wagnerem jsem netrval na opuštění jádra a razantním využívání větru a fotovoltaiky, jak píše, naopak jsem zdůrazňoval, že s našimi ještě několik desetiletí provozovatelnými jadernými elektrárnami a zmodernizovanými uhelnými elektrárnami máme dobré výchozí podmínky pro postupný přechod k energetice založené na vyšším podílu OZE.
Zelení neplánují vypínat stávající elektrárny dříve, než skončí jejich plánovaná životnost. Výstavba nových uhelných nebo jaderných zdrojů však by měla být až posledním řešením po vyčerpání potenciálu úspor a obnovitelných zdrojů energie.
A právě úspory jsou zdrojem energie, který který je možno ihned začít využívat.
Ekologické organizace již několik let předkložily detailní Studii_o_dopadech_zateplování_na_spotřebu_plynu_a_uhlí, která dokazuje, že úspory energie, zejména zateplování, jsou velmi efektivním řešením závislosti na fosilních palivech. Dle této studie je potenciál investic do zateplování až 1 bilion korun. Z tohoto pohledu je současný vládní návrh programu Zelená úsporám naprosto nedostatečný. Navíc existuje velké riziko, že vzhledem ke stagnaci trhu s emisními povolenkami nebude k dispozici plánovaných 27 miliard výnosů z jejich prodeje. Vláda však raději místo úspor preferuje investici do stavby dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelíně, na které se jako dvoutřetinový vlastník bude podílet, tj. asi 160 miliardami.
Vláda a průmyslové podniky často zdůrazňují přínos Temelína pro český průmysl. U investic do zateplení je však multiplikační faktor HDP více než trojnásobný(!), jak dokazují studie člena NERVu pana Zámečníka a pana Lhotáka (Srovnání_makroekonomických_dopadů, Zateplování oživuje ekonomiku) a přináší podstatně vyšší prorůstové efekty pro českou ekonomiku. Státní podpora úsporných opatření ve stejné výši 160 miliard znamená mimo výrazné oživení ekonomiky též o 100 miliard korun příjmů pro veřejné rozpočty než investice do Temelína. Dalších 30 miliard bude výnos občanů z v důsledku nižších nákladů na vytápění.
Ze státní investice 160 miliard bude celkový výnos pro stát a občany o 130 miliard vyšší než v případě zbytečné a ekonomicky rizikové stavby 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Temelín. Naopak, investice do zateplení je při stále se zvyšujících cenách docházejících fosilních paliv jednoznačně výhodnou a bezpečnou investicí.
Jak upozorňují mnozí ekonomové, analytici i ekologické organizace, spotřeba elektřiny ani ceny elektřiny neporostou jak zpracovatelé státní energetické koncepce předpovídali. Hrozí proto reálné riziko, že občané budou provoz Temelína dotovat dalšími asi 10-15 miliardami korun ročně (Veřejná_sbírka_na_Temelín), pokud vláda vyhoví žádosti ČEZu garanci výkupní ceny elektřiny. Vláda poukazuje na to, že např. v Británií vláda též uvažuje o garantovaných výkupních cenách.
Naše vláda poukazuje na podobné úvahy ve Velké Británii. Ano, v Británii má EDF na dosah dohodu s britskou vládou o garanci výkupní ceny téměř 110 EUR/MWh na 35 let. To je ta slibovaná levná elektřina z jaderných elektráren?
Dalším významným efektem zateplování spolu s úpravami topných systémů, by při uvedené výši investice byla roční úspora asi 50 PJ uhlí a zemního plynu. Vezmeme-li v úvahu, že kompenzační mechanismus má ČEZu garantovat fixní výkupní ceny a vyloučit riziko ztrátového provozování v obdobích kdy cena na trhu bude nízká, tak těch ušetřených 50 PJ paliva může ve flexibilních zdrojích výkon Temelína nahradit, ale vyrábět elektřinu jen v těch obdobích, kdy to bude opravdu potřeba.
A zmínky o docházejícím uhlí jsou jen ilustrací smutného faktu, že sice máme jaderné nízkoemisní zdroje, ale zároveň pokračujeme v devastaci severních Čech a vývozu elektřiny z uhlí spalovaného v zastaralých nízkoúčinných elektrárnách, přestože vláda slibovala jejich odstavení po postavení Temelína. Jde tudíž o vývoz produktu s nízkou přidanou hodnotou, navíc externality spojené s využíváním fosilních elektráren platí všichni občané ČR. Zavedení opatření k omezení exportu elektřiny mohlo již mnoho let šetřit domácí zdroje uhlí pro teplárenství a tím zvyšovat energetickou bezpečnost.
Takže co máme dělat my?
Hlavně potřebujeme důvěryhodnou energetickou koncepci, která nebude závislá na momentálním vlivu té které lobby či zájmové skupiny. Ukázkou tohoto přístupu je složení energetickéá komise pod vedením Dany Drábové a Václava Pačese, kterou sestavil ministr Kuba. Z osmičlenné poradní skupiny z pěti odborníků na energetiku byli tři specialisté na jádro (Drábová, Wagner, Škoda), jeden na uhlí (Noskievič) a jeden na plynárenství (Štěpán). Nebyli do ní přizváni odborníci z oboru obnovitelných zdrojů energie či energetické efektivity. MPO stále nezveřejnilo slíbené ekonomické vyhodnocení ani té jediné (jaderné) varianty se kterou komise pracovala.
Proto je SEK zastaralá ještě než byla schválena a je terčem kritiky mnoha organizací, například SEVEN, Šance pro budovy, Komory OZE, Zelených a dalších. Detailně situaci i důvody pro odložení a opětovné zvážení nutnosti stavby popsal ve svém článku pan Šnobr: Proč je dostavba Temelína nesmysl.
Energetickou koncepci je třeba zpracovat variantně a a takové nákladné stavbě, jako je Temelín, rozhodnout až po důkladné analýze. Současná koncepce je symbolem Česka, které přes temelínské věže nevidí ani nechce vidět, kam směřuje moderní energetika v Evropě.
————————————————————————————————————————————–
Autor: Milan Šimoník, projektant, člen energetické sekce Strany zelených
Zdroj: Solarninovinky.cz